Třebaže banka důkladně prověřuje své klienty, jejich ekonomické předpoklady a výsledky, existují mnohá rizika, která banka podstupuje při poskytování úvěrů a různých forem záruk. Banka proto žádá od svých klientů zajištění úvěru některou z možných forem. Zajištění a jeho kvalita je přímo úměrná riziku, které banka podstupuje, a které je součástí celkového hodnocení klienta. Čím výše je klient hodnocen, čím déle s ním banka spolupracuje, čím stabilnější je trh, na němž klient působí, tím nižší míru zajištění úvěrů může banka požadovat.
Při sjednávání úvěrového obchodu se řeší čtyři základní otázky:
- co je k zajištění nabízeno,
- podrobnosti ocenění,
- změny ve stávajícím ocenění (u klientů, kteří mají již u banky poskytnutý úvěr),
- zajištění v případě exekuce (jaká je situace).
Doporučuje se následující možnosti jištění v tomto pořadí:
- blokace – depozitum v měně úvěru,
- blokace – depozitum v jiné měně a zajištění kurzovního rizika,
- bankovní záruka – blokace u jiného peněžního ústavu, bankou avalovaná záruka,
- nemovitost – její hodnota musí přesahovat částku úvěru a stanovené procento (hodnota)
- nemovitosti musí být stanovena znalcem (úředním odhadem),
- pohledávky tuzemských a zahraničních bonitních firem (tzv. cese pohledávky),
- směnka vlastní, bianco směnka, kótované cenné papíry a bonitní cenné papíry,
- movité věci – šperky, prodejné zásoby (poznámka: za problematické jsou považována auta i výrobní zařízení),
- ručitelský závazek – smlouva o složení jistoty.
Za nejlépe zajištěný případ se považuje jištění pod bodem 1, zatímco jištění pod body 7 a 8 se používají spíše výjimečně, a to jako jištění doplňkové. Přesto se v současné době banky v ČR nejčastěji jistí zástavou nemovitostí, zástavou movitých věcí, tj. strojů, zařízení, dopravních prostředků, věcí lehce obchodovatelných, které jsou deponovány v bance, dále zásob zboží, ale i postoupením pohledávek. Kromě výše uvedených forem zajištění úvěru přijímá banka i záruky bonitních bank. Je to dáno tím, že úvěrovaný subjekt sám zpravidla větší finanční prostředky k zástavě nemá. Přijatelné pro jsou pro banku jsou záruky jiných osob (právnických nebo fyzických) pokud se jedná o bonitní a solventní osoby.
Banky mohou využívat i dalších pomocných forem zajištění, jako je například osobní životní pojištění, pojištění úvěru pro případ úmrtí podnikatele, osobní ručení společníků firmy, přihlíží k hodnotě smluvně zajištěného odbytu atd.
Příklad
Americké banky jsou v prvé řadě zaměřeny na zjišťování forem odbytu, uzavřené kupní smlouvy, počet zakázek. Pokud má klient smluvně zajištěný odbyt, je krytí úvěru nějakou další formou jištění malé.
Při poskytování úvěru fyzickým osobám postupuje banka stejným způsobem jako u podniků. Stejným způsobem postupuje i při jištění úvěru. Poněkud odlišně je tomu v případě žádosti fyzických osob, tj. občanů, kteří žádají banku o spotřebitelský úvěr.
Rozbor bonity občana
Rozbor bonity občana žádajícího spotřebitelskou půjčku spočívá ve zhodnocení jeho příjmové situace. Vychází se z hlavního čistého peněžního důchodu občana. Přitom se také bere do úvahy příjem druhého manžela, neboť půjčka bývá často uzavírána s oběma manželi. Žadatel může mít další příjmy, například z druhého povolání, z výnosu majetku (například. nájemného apod.). Od příjmu se odečtou závazky, které žadatel hradí (například výživné atd.). Údaje, které občan bance předloží, si banka ověřuje:
- z potvrzení zaměstnavatele o příjmu, neboť splácení půjčky občana v zaměstnaneckém poměru se zpravidla uskutečňuje srážkou z platu,
- z dalších podkladů, například daňového přiznání vedlejších příjmů, výměru nájemného, uzavřených autorských, dodavatelských aj. smluv,
- z vlastních i cizích informačních zdrojů, kterými si banka doplňuje a prohlubuje znalosti o finančním postavení dlužníka zejména u větších spotřebních půjček.
Každý občan, každá fyzická i právnická osoba se však může ucházet o úvěr u více bank.
Tím vzniká možnost jejich nekontrolovatelného přeúvěrování. V některých zemích se řeší tato možnost centrální evidencí spotřebních půjček, která slouží všem peněžním ústavům ke zjištění, zda příslušná osoba je již někde zadlužena, v jaké výši, jak se vyrovnávala se svými úvěrovými závazky v minulosti atd. Tato možnost v ČR v současné době není, peněžní ústavy takovouto evidenci nemají a mohou využívat pouze vzájemných kontaktů. To je slabý článek úvěrování. Banka na základě použitelných příjmů hodnotí reálnost pravidelných splátek úvěru a na základě doby splatnosti úvěru vypočítá maximální přípustnou výši úvěru. Zjištění hospodářské způsobilosti občana se zpravidla spojuje současně s úvěrovým limitováním. Nicméně výpočet úvěrového limitu není jediným kritériem. Zvažuje se i osobní pověst, dále důvěryhodnost občana, a to podle zastávané funkce v zaměstnání, věk, osobní a rodinné poměry, četnost žádostí o úvěr a způsob, jak se žadatel se závazky vyrovnával v minulosti atd. Pro jištění půjček se používají u střednědobých a dlouhodobých spotřebních půjček osobní i reálné formy. Častou formou osobních jistot je ručení třetích osob, u stavebních půjček pak převažují hypotéky. U rizikových žadatelů banka vyžaduje někdy i násobné zajištění úvěru. U menších a krátkodobých půjček se splatností do 1 roku banka zpravidla zajištění nepožaduje.
Nejnovější komentáře