Plánovací systémy
Makroekonomický systém plánování se vztahuje k plánování ekonomiky jako celku.jeho funkcí je dosahování stanovených ekonomických cílů a dosažení určité koordinace činností mikroekonomických jednotek v zájmu rozvoje celé ekonomiky.
Prakticky uplatňovaný systémový přístup k centrálnímu plánování není shodný s dříve u nás užívaným pojetím, je založen na trvalé pozornosti japonských odborníků, kteří se věnují otázkám pečlivého rozpracování vývoje světa,zejména v obdobích různých konjukturálních výkyvů, způsobovaných např. ropnými šoky, změnami kursu dolaru, rozkolísáním cen na mezinárodních trzích ap.
Jako centrální plánovací jednotka funguje v Japonsku Úřad ekonomického plánování, který formuluje dlouhodobý plán na výzvu vlády.Stanoví v něm obecné ekonomické cíle, jako např. míru růstu japonské ekonomiky a nejvýznamnějších odvětví a oborů, vývoj exportu a importu, příjmů, investic, úspor aj.veličin. Jako základní systém je uplatňován systém klouzavých plánů, když pětiletý časový horizont se ukázal jako příliš dlouhý.Ke změnám pětiletého plánu dochází vždy mezi druhým a třetím rokem a tak vzniká řada průnikových do sebe zapadajících plánů.Centrální plánování je třeba hodnotit jako indikativní plánování , tzn. že plní především informační funkci.Komplex informací o cílech hospodářské politiky státu, vyjádřený nejčastěji v makroekonomických veličinách, vyvolává v soukromém sektoru odezvu projevující se v určitém modifikujícím vlivu centrálního plánu na jeho strategické rozhodovací procesy.Je ve vlastním zájmu podnikatelů, aby se s plánem seznámili a přihlíželi k němu při tvorbě svých plánů.
Předmětem mikroekonomických plánů je především struktura výroby, investic, míra růstu, technická a tržní politika, která je v určitých právě korigována makroekonomickými plány. Japonské firmy zavádějí plánovací systémy zejména proto,že v současné době rychlých okolí bývají mnohdy i sebepružnější reakce na aktuální poptávku a ceny příliš opožděné. Vyhrává ten, kdo včas předvídal, respektive plánoval, oproti tomu, kdo pouze rychle jednal. Je to pragmatický,ryze účelový přístup.
Pro japonské přístupy k plánování je příznačné,že mikroekonomické plánování vždy směřuje k plánování budoucích trhů a tržních podílů, cen, zisků, očekávané konkurence.
Dlouhodobé strategické plánování je dáno dlouhým časovým horizontem 3-10 a více roků v závislosti na typu průmyslové výroby a úrovni řízení.Základním úkolem tohoto plánování je volba uspořádání a rozložení zdrojů s cílem dlouhodobé optimalizace jejich využití.Tvrdí se, že v současné době aplikuje takovým systém plánování zhruba 85 % velkých japonských forem.
Jádrem dlouhodobého strategického plánování je rozhodovací analýza, jejímž výsledkem se formulace těchto základních strategií:
- a) strategie P – M (produkt – market),tj.výrobně-tržní strategie, která zahrnuje i výrobní strategii,
- b) sociální strategie, která hraje u japonských forem významnou, tzv. humánní roli.Obsahuje hlavní momenty požadavků vybrané růstové a finanční strategie na vývoj a strukturu pracovních sil, jejich požadované vzdělání a kvalifikaci spolu se základními sociálními projekcemi,
- c) finanční strategie, která obsahuje základní rozdělení příjmů firmy mezi výplatu dividend a dotace kapitálovému fondu, určenému pro budoucí souhrné investice,
- d) administrativní strategie rozpracování vybrané strategie na celou organizační strukturu firmy.
Nejnovější komentáře