Peníze
V rámci každodenního ekonomického života, v procesech neustálé tvorby národního produktu (souhrnu všeho zboží), v procesech rozdělování a přerozdělování hodnot se setkáváme s tzv. reálnými penězi, které se vyskytují nejen ve formě hotovostní peněžní masy (zjevné formy peněz v podobě bankovek a mincí), ale i jako bezhotovostní přesuny peněz (číselnými zápisy na kontech) mezi jednotlivými ekonomickými subjekty.
Jednotlivé ekonomické subjekty si mezi sebou vyměňují hodnoty s určitou intenzitou v rámci daného časového období.
Proces tvorby hodnot se uskutečňuje prostřednictvím několika aktů prodeje a nákupu zboží či služeb za peníze, než se postupně vytvářené finální zboží dostane ke konečnému spotřebiteli.
Podíváme-li se na ekonomiku vybraného státu a budeme-li takto sledovat materiálové toky vyrobeného zboží a služeb v určitém časovém období (obvykle tak činíme za období 1 roku), můžeme považovat celkovou sumu vyrobeného zboží a poskytnutých služeb za realizaci hrubého domácího produktu.
Řádné fungování ekonomiky daného státu pak vyžaduje, aby se objem HDP v určité kvalitě a struktuře rovnal potřebám dané společnosti, tj. souhrnu všech ekonomických subjektů.
V tržním hospodářství, tj. při existenci zbožně-peněžních vztahů, je podmínkou realizace HDP rovněž i druhý (reciproční) vztah, tj. odpovídající a přiměřená suma peněz na nákup zboží a služeb.
Suma peněžních plateb na daném území státu za delší období (obvykle počítáno za 1 rok) se označuje jako tzv. peněžní obrat.
Peněžní obrat
Peněžní obrat tvoří především peněžní platby, které znamenají realizaci HDP, tyto částky označujeme jako tržby. U těchto plateb dochází k výměně zboží (nebo služeb) za peníze (viz obr.č.1), dochází k protipohybu peněz a zboží – jsou to tzv. platby realizační.
Kromě těchto plateb však dochází při pohybu reálných peněz ještě k druhé formě plateb, která vyplývá z existence přerozdělovacího procesu.
V dnešní moderní ekonomice dochází nejprve k primárnímu rozdělování zdrojů (HDP), ale dále ještě k velmi silným přerozdělovacím (sekundárním) procesům.
Základním přerozdělovacím činitelem je stát, základním přerozdělovacím mechanismem je státní rozpočet. Není to však přerozdělovací mechanismus jediný, je doplněn řadou dalších přerozdělovacích institutů – tzv. rozpočtovou sférou.
Pro řadu plateb spjatých právě s existencí státního rozpočtu je charakteristické, že nejsou podmíněny protihodnotou zboží nebo služeb. Dochází pouze k jednostrannému přesunu peněz, jsou to tzv. platby transferové. Jako příklad si můžeme uvést vyplácení starobních důchodů, stipendií apod.
Transferové platby jsou výrazem přerozdělování, jejich výše a poměr vůči celkovému vytvořenému HDP ukazuje na postavení státního rozpočtu (a rozpočtové sféry) v ekonomickém a sociálním životě společnosti.
Všechny ekonomické procesy, které se týkají peněžní masy, mají peněžní charakter a jsou prováděny prostřednictvím peněžních operací. V dosavadním výkladu jsme popsali jevy, které jsou spjaty s pohybem tzv. reálných peněz. To jsou skutečné peníze, které mají konkrétní obsah v podobě bankovek, mincí při hotovostních peněžních operacích, popřípadě jedná se o přesuny skutečných peněžních prostředků z účtu na jiný (popřípadě jiné) účet ve formě tzv. bezhotovostních peněžních operací. Je však třeba si uvědomit, že i bezhotovostní platba znamená ve fázi výběru příjem bankovek či mincí. Manipulace nebo výpočty s ideálními penězi představují tzv. sekundární (druhotnou) finanční činnost.
Sekundární finanční činnost je uplatňována v celé řadě případů. Jedná se například:
- o prognózování (projekci) primárních činností v budoucnosti,
(sestavování rozpočtů pro příští období je typickou činností s ideálními penězi)
- sestavování finančních plánů podniku,
- výpočty pojistných plánů,
- stanovení očekávané výnosnosti,
- porovnávání investiční náročnosti několika variant,
- přepočty valutových a devizových kurzů atd.
Do sekundární finanční činnosti zařazujeme také veškeré kontroly průběhu a výsledků primární finanční činnosti jako například: daňové kontroly, kontroly sociálního a zdravotního pojištění, kontroly pojišťoven při uplatnění pojistek atd. Sekundární finanční činnost je však podmíněna existencí finanční činnosti primární, bez tohoto základu, tj. bez existence reálných peněz je neživotná. Oba dva typy finančních operací jsou běžnou součástí ekonomického života.
Nejnovější komentáře