V české republice je představována centrální banka Českou národní bankou (ČNB). V čele ČNB stojí bankovní rada. Rada je tvořena guvernérem, dvěma viceguvernéry a čtyřmi dalšími členy. Členy bankovní rady jmenuje prezident republiky na období šesti let. Bankovní rada je povinna minimálně dvakrát ročně podávat Parlamentu zprávy o měnovém vývoji a veřejnost i nejméně jednou za tři měsíce. ČNB je nezávislá na často se měnící politické scéně s možností nestability. Z tohoto důvodu může lépe odolávat politickým tlakům. Do činnosti ČNB lze zasahovat pouze na základě změny zákona.
Postavení a funkce centrální banky v ekonomice
- určuje a prosazuje měnovou politiku, hlavním cílem je dosažení cenové stability,
- poskytuje úvěry, přijímá vklady a kontroluje činnost obchodních bank, jinými slovy je to banka bank, která má pravomoc udělit nebo odebrat licenci obchodním bankám,
- emituje peníze a sleduje množství peněz v oběhu, což je velmi důležitým nástrojem, kterým může centrální banka ovlivňovat monetární politiku,
- vede účty státního rozpočtu, v rámci státního rozpočtu zajišťuje centrální banka např. správu státního dluhu nebo vydávaní státních dluhopisů,
- spravuje devizové rezervy a za pomocí kursových intervencí reguluje kurs vůči zahraničním měnám,
- reprezentuje stát v měnové oblasti, zejména pak při jednáních Mezinárodního měnového fondu nebo Světové banky.
Měnová politika
Měnová politika centrální banky slouží k regulaci množství peněz v ekonomice. Účelem této regulace je podpora stability cenové hladiny, podpora ekonomického růstu, podpora zaměstnanosti, podpora stability měnového kursu atd. Vzhledem k tomu, že dosažení stability některých ukazatelů může být v rozporu s jinými ukazateli, volí si centrální banka s ohledem na své preference mezi restriktivní měnovou politikou a expanzivní měnovou politikou.
reštriktivní měnová politika – centrální banka omezuje množství peněz v oběhu, to vede ke snížení poptávky, hospodářského růstu, inflace a zvýšení nezaměstnanosti, úroků.
expanzivní měnová politika – centrální banka zvyšuje množství peněz v oběhu, což má opačný efekt jako u restriktivní měnové politiky.
K provádění měnové politiky používá centrální banka řadu nástrojů, nejpoužívanější je dělení na nástroje přímé a nepřímé.
Význam regulace a dohledu
ČNB v rámci bankovního dohledu stanovuje rozsah činnosti bank a kontroluje jeho dodržování. ČNB vydává opatření a vyhlášky, které obsahují podmínky pro vstup do bankovního sektoru a pravidla v jednotlivých oblastech podnikání bank. ČNB posuzuje při udělování bankovní licence tyto aspekty: právní forma banky, minimální kapitálový požadavek, kvalifikační a morální způsobilost zakladatelů a vedení banky, prostorové, bezpečnostní a technologické vybavení banky, obchodní a finanční plán, kontrolní a účetní systém banky
Vztahy centrálních bank ve světě a v EU
Pokud má úspěšně fungovat jednotná měnová politika EU, vyžaduje to vytvoření centrální evropské banky, která by plnila úkoly, dosud zajišťované národními centrálními bankami jednotlivých členských států unie. Tato centrální evropská banka byla založena již ke konci devadesátých let minulého století a začala svou činnost l 1. lednu 1999. Evropská centrální banka (ECB) má sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem, základní jmění této banky činí 5 miliard euro, na němž se podílely poměrově všechny členské státy, které přijaly společnou měnu. Dlužno podotknout, že i státy, které společnou měnu z původní evropské patnáctky nepřijaly (Dánsko, Švédsko a Velká Británie) alespoň symbolicky splatily 5% svých podílů.
Všechny národní centrální banky jednotlivých členských států ztratily tím okamžikem své dřívější kompetence centrálních bank a přepustily je Evropské centrální bance. Tím se také staly jakými pobočkami, výkonnými orgány a nástroji zabezpečujícími rozhodnutí Evropské centrální banky.
ECB je nezávislou centrální bankou celé EU, znamená to, že je nezávislá na kterémkoliv řídícím orgánu EU, jakémkoliv státu, vládě apod. Tato její právní i politická nezávislost patří k základním rysům celé EU a vyplývá již z naprosté předcházející právní, politické i odborné nezávislosti všech centrálních bank jednotlivých členských států EU. V podstatě nezávislost národní centrální banky každého budoucího účastníka EU byla jednou z podmínek vstupu. Všechny centrální banky jednotlivých členských států byly před přijetím do EU zcela nezávislé instituce na národních vládách či jiných řídících orgánech jednotlivých států. Přestože tato nezávislost centrální banky především na dané vládě, teoreticky není (a nebyla) nutná), byl to především příklad německé spolkové centrální banky, která po celé poválečné období byla bankou zcela nezávislou na německé spolkové vládě a svým jednáním, odborností a politickou i právní nezávislostí, výraznou měrou přispěla k tehdejšímu poválečnému rozvoji západního Německa. Byla to jistě i její zásluha, že tehdejší měna (německá marka) byla měnou stabilní a silnou a výrazný trvalý vzestup její hodnoty na mezinárodních finančních trzích, odrážející trvalý vzestup západoněmeckého hospodářství (označovaný často jako „ekonomický zázrak“) byl známkou vysoce kvalitního managementu tehdejší Bundesbanky. Je třeba podotknout, že německá centrální banka vysoce profesionálním způsobem zvládla i období opětovného sjednocení Německa, kdy musela čelit silným ekonomickým i politickým tlakům vyplývajícím z velmi rozdílného stavu hospodářství (ost a west – východních a západních spolkových zemí) a existence dvou měn. Právě zkušenosti této banky vedly hlavní představitele EU k definici právní i politické nezávislosti i ECB na vrcholných orgánech EU i vládách jednotlivých členských zemí.
Nezávislost evropské centrální banky je upravena přímo ve statutu ECB, kde se v článku 108 Smlouvy o ES a statutu říká: „ při výkonu pravomoci a uskutečňování úkolů a povinností svěřené jim touto Smlouvou a Statutem nesmějí ECB, národní centrální banky, ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů Společenství, od žádné vlády členského státu nebo od jakéhokoliv jiného subjektu.“ Orgány a instituce Společenství a vlády členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky či národních centrálních bank při plnění jejích úkolů.
Nejnovější komentáře