Vznik bank
Reálné peníze, ať už ve formě drahých kovů nebo bankovek vždy znamenaly a znamenají pro jejich držitele formu bohatství. Jejich vlastnictví nebo držba většího množství vyžaduje bezpečnostní opatření proti odcizení (trezory). To bylo kdysi zcela nezbytné u zlatníků, klenotníků a obchodníků se zlatem. Ve středověké Anglii začali klenotníci poskytovat ostatním lidem, především řemeslníkům novou službu – úschovu peněz (tehdy ve formě zlatých mincí) v jejich vlastních trezorech a proti těmto penězům začali majitelům mincí vydávat potvrzení o vkladu peněz. Toto potvrzení o vkladu peněz se postupně stalo transakčním prostředkem při výměně služeb, začalo nahrazovat hotové peníze. Tak se prakticky začalo platit potvrzením o vkladu peněz, neboť úschova peněz u konkrétní osoby znamenala vlastně vznik úvěrového vztahu. Při předložení potvrzení byl vklad vrácen. Určitá část klenotníků se pak začala výhradně věnovat této činnosti, tj. úschově peněz, jejich převody mezi jinými osobami, platbami atd., tak postupně vznikly operace na peněžním trhu. Část těchto obchodníků se pak zcela specializovala na nový druh podnikání pouze na peněžním trhu, který byl podmíněný úschovou peněz a vydáváním potvrzení, vznikly tím první banky a bankovnictví.
Potvrzení o vkladu peněz se postupně začalo používat místo hotových peněz, stalo se transakčním prostředkem přijímaným při platbách. Tím se vlastně přeměnilo na směnku, vystavovanou bankami v případě tzv. pasivních bankovních operací. Tyto směnky znějící na bankéře, se dalším vývojem přeměnily v další typ peněz, tj. úvěrové peníze neboli bankovky.
Vznik bankovek
Bankovky vznikly z původních směnek vydávaných bankou odstraněním termínu splatnosti. Původní směnky byly termínované (ve středověku i počátkem novověku byly směnitelné za uložené zlato či jiné hodnoty až k danému termínu), bankovky byly směnitelné již obecně kdykoliv při předložení, a to doručitelem (předkladatelem) bankovky. Odstraněním termínování tohoto cenného papíru se staly bankovky velmi rychle univerzálním platebním prostředkem, kýmkoliv ochotně přijímaným, neboť každému držiteli se pak umožnil přístup k hodnotě, jímž byl tento cenný papír kryt. A protože bankovky byly kryty zlatem, představovaly nominálie uvedené na bankovce přesný objemový ukazatel směnitelného zlata. Bankovky začaly velmi rychle plnit veškeré funkce peněz a umožnily rozvoj moderních peněžních soustav. Bankovky, které byly kryty zlatým obsahem, znamenaly ve svém počátku naprosto novou kvalitu v dějinách peněz, především proto, že přesně číselně vyjadřovaly základní funkci peněz, tzn. ekvivalenci hodnoty. Dále platilo a platí, že čísla jsou lehce poměřitelná, obsah zlata se tedy dal vyjádřit na nejmenší možné hodnoty, bankovky tedy začaly splňovat další požadavek na moderní peníze, tj. přesné vyjádření hodnot a dělitelnosti na každý gram zlata. Současně začaly plnit i funkci pokladu (tezauru), neboť byly kdykoliv a kterýmkoliv držitelem směnitelné za zlato. Tyto vlastnosti přispěly k tomu, že tisk bankovek se rozšířil a tyto cenné papíry představovaly obrovský pokrok pro rozvoj obchodu, služeb a podnikání.
Jak vyplývá z postupné evoluce přeměny původních zlatých a stříbrných peněz v méně hodnotné kovy až do formy papírových peněz, byly první bankovky vydávány vždy jako úvěrové peníze dané konkrétní banky. Znamenalo to, že i v rámci národního hospodářství jednoho státu (království) obíhaly na území daného státu různé bankovky různých bank. To pro rozvoj obchodu i výroby představovalo omezení, jehož výsledkem bylo poznání, že i počet bankovek obíhajících v zemi je třeba regulovat, stejně tak jako tomu bylo v předcházejícím případě s ražbou mincí. A vzhledem k tomu, že různé bankovky obíhaly uvnitř jednoho státu, byl to stát (panovník), který si vyhradil právo tuto regulaci uskutečnit. K tomuto účelu zřídil stát tzv. cedulovou (emisní, centrální, státní atd.) banku, který výhradně získala právo emitovat bankovky. (Popřípadě touto funkcí pověřil jednu z dosavadních běžných soukromých obchodních bank, masa emitovaných bankovek však podléhala státní kontrole). Tím způsobem vnikla vždy v konkrétním státě výlučná řídící centrální banka zodpovědná za množství peněz v oběhu, později za celkovou měnovou politiku atd.
Pokud chtějí běžné obchodní banky získat bankovky (tj. hotové peníze), mohou tak dosáhnout jen přijetím úvěru od cedulové (emisní) banky. Tak se cedulová banka stala bankou bank, tzn. úvěrovou organizací poskytující úvěry soukromým (respektive i zestátněným či částečně zestátněným) obchodním bankám. Cedulová banka začala plnit funkce jediné centrální banky státu, editora jednotné měny a její úloha v ekonomice státu nesmírně vzrostla. To platí i v současné době, i když už bankovky nejsou kryty zlatem.
Centrální banka představuje určité mocenské centrum v měnové, devizové a kursové politice státu, neboť má monopol na tisk peněz. Padělatelství peněz se na celém světě přísně trestá, neboť nezákonným oběhem padělaných bankovek se narušují základní makroekonomické vazby v dané ekonomice, dochází k chybnému a nespravedlivému rozdělování a přerozdělování HDP, jsou narušovány základní principy měnové politiky atd. I náš trestní zákoník obsahuje několik trestných činů proti měně, je trestné například již samo držení padělatelských nástrojů. Historicky představovalo padělání peněž vždy velmi přísně posuzovatelné trestné činy, za něž především ve středověku následovaly velmi přísné sankce včetně trestů hrdelních.
Při posuzování výjimečného postavení centrální banky je třeba si uvědomit, že toto postavení nevyplývá jen z jejího celospolečenského postavení v rámci daného státu a z mocenských pozic při emitování peněz, ale z hlediska běžných obchodních bank i důvodu značné ekonomické závislosti každé obchodní banky na bance centrální.
Tato závislost vyplývá především charakteristiky pasivních obchodů banky. Aby banka mohla provádět to, co jí přináší výsledný efekt, tzn. aktivní obchody, musí mít přiměřenou zásobu peněz proudících do banky ve formě pasivních obchodů. Peníze, které proudí do banky ve formě vkladů občanů nebo firem (popřípadě i samotného státu), jsou však jen malou částí k podpoře obchodů aktivních. Každá obchodní banka potřebuje získat peníze úvěrem (nákupem) peněz od centrální banky. Tyto úvěry (nákupy peněz) od centrální banky tvoří hlavní masu peněz, kterou obchodní banka dále půjčuje svým klientům (úvěruje je). Základem bankovního podnikání je dosažení kladného rozdílu (zisku) mezi cenou peněz z aktivních a pasivních obchodů.
Nejnovější komentáře