Pohled všeobecní
V současnosti se dle všeobecního názoru se mal spotřebitel stát v mnoha případech obětí businessu. Existuje nespočet případů, kdy dochází k porušování zákona o ochraně spotřebitele nebo ke klamání zákazníka a to jen kvůli tomu, že se výrobci či poskytovatele služeb snaží vydělat co nejvíce peněz. Neuvědomují si však, že ztráty, které budou vyplývat ze ztráty zákazníkovy důvěry a odchodu ke konkurenci, nebo případné pokuty a sankce plynoucí z porušování legislativy, mohou být mnohem větší než výdělky, které jim jejich vychytralé praktiky přinesly.
V tom lepším případě jde pouze o zmíněných 10 případů, kdy se výrobci pokoušejí vyzrát na zákazníka tím, že vsadí na jeho nepozornost nebo preferenci nižší ceny či většího balení za stejnou cenu. Nikdo z nás smrtelníků nemůže být schopen v celém tom velkém množství sortimentu a chaosu značek rozpoznat tyto změny. K malému vystřízlivění může dojít buď časem, kdy si spotřebitel koupí daný výrobek po dlouhé době (například po roce). Typickým příkladem jsou právě tyčinky Twix. Když jsem si je nedávno chtěla koupit, byla jsem překvapena, jak jsou tyto tyčinky malé. Ekonomové tento jev s oblibou nazývají neviditelná inflace, kdy jsou ceny stejné, ale obsah jejich nákupu menší.
Roli nákupů
Dále zde hraje velkou roli neznalost zákonů. Mnoho zákazníků ani neví, na co všechno mají právo a nedokážou rozeznat, kdy je výrobce či prodejce „tahá za nos“. Příkladem jsou například reklamace, kdy prodejce nehodlá reklamaci uznat, protože zákazník nedonesl výrobek v původním obalu. Druhým příkladem může být situace, kdy po 30 dnech od podání reklamace není výrobek na obchodě a prodávající řekne zákazníkovi, aby došel další den. Pokud v takovýchto případech nejsou spotřebitelé informováni o tom, že nejsou povinni výrobky reklamovat v původních obalech, nebo že pokud v 30. den není reklamace vyřízena, mají nárok na okamžité odstoupení od smlouvy, odchází s nepořízenou a ještě se špatným výrobkem.
V těch nejhorších případech jde o neetické až nelidské chování prodávajících ke spotřebitelům. Typickým příkladem jsou předváděcí akce pro seniory. Po zhlédnutí filmového dokumentu Šmejdi, mě přepadla obrovská bezmoc a zároveň velké rozhořčení nejen vůči těmto prodejcům, kteří mají tu odvahu ale hlavně drzost takto s lidmi zacházet, ale také vůči seniorům, kterým není radno pomoci.
Podle mě zbývají pouze dvě řešení. Za prvé upravit legislativu tak, aby k nekalým praktikám docházelo minimálně, a aby byli spotřebitelé chráněni. A za druhé by měli být samotní spotřebitelé pozornější, měli by se lépe informovat, orientovat se při nejmenším v Zákoně o ochraně spotřebitele a nenechat se do ničeho tlačit, protože jde především o naše peníze a o naše zdraví. Žádný výrobce ani prodejce nemá právo někoho nutit uzavírat kupní smlouvu.
Nejnovější komentáře