Jednorázové náklady na zavedení eura
Přechod na euro v podnikovém sektoru si vyžádá vynaložení nemalých nákladů. Bude potřeba upravit informační systémy, přecenit zboží, vydat nové cenové katalogy, vyškolit zaměstnance a provést mnoho dalších úkonů. Tyto náklady si každý podnik bude hradit z vlastních zdrojů. Jedná se však vesměs o jednorázové náklady, zatímco výhody dané používáním eura budou trvalé.
Ztráta samostatné měnové politiky
Se zánikem české koruny zanikne i pravomoc České národní banky provádět měnovou politiku (Pečinková, 2008). Ta bude určována Evropskou centrální bankou nikoli podle aktuálních potřeb české ekonomiky, nýbrž z pohledu eurozóny jako celku. To se může jevit jako určité ochuzení nástrojů makroekonomické stabilizační politiky. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že vysoká obchodní i finanční otevřenost české ekonomiky představuje již dnes výrazné omezení autonomního rozhodování o domácích úrokových sazbách (Schadler, 2005b).
Riziko vnímané inflace
Obyvatelé některých dnešních států eurozóny mají pocit, že zavedení eura vyvolalo zvýšení inflace. Nicméně statistické údaje o vývoji cenové hladiny tyto domněnky nepotvrzují. Ve skutečnosti došlo k nárůstu cen jen některých položek, např. v restauracích, u kadeřníka, v tržnicích, za drobné opravy, apod. U jiných druhů zboží naopak ceny klesly, takže celkový dopad na inflaci byl minimální. Tomuto riziku, že se lidé budou obávat eura kvůli strachu ze zdražování, je třeba věnovat maximální pozornost. Proto také Národní plán zavedení eura v České republice zdůrazňuje princip cenové neutrality při přechodu na euro. Počítá také s řadou opatření, která by měla čelit riziku vnímané inflace. Například uzákoněna bude povinnost duálního označování cen, počítá se s bedlivějším sledováním cenového vývoje, vytvořena bude černá listina podnikatelů, kteří využijí zavedení eura ke zvýšení cen.
Nejnovější komentáře