A) Všeobecně je rozšířen názor, že podnikatelská činnost je nesmírně riziková. A v těch oblastech inovací, o nichž je veřejnost nejvíc informována, jako jsou progresivní technologie -např.mikropočítače nebo biogenetika- je úmrtnost skutečně vysoká a šance na úspěch, či dokonce pouhé přežití, se zdají být velmi nízké.
Proč by tomu ale tak muselo být? Podnikatel, jak říká definice, přesunuje zdroje z oblasti nízké produktivity a výnosnosti do oblasti vyšší produktivity a výnosnosti. Samozřejmě existuje riziko,že podnikatel neuspěje.
Dosáhne-li však alespoň průměrného úspěchu, pak by jeho zisky měly být více než adekvátní a nahradit jakákoli potenciální rizika. Dalo by se proto předpokládat, že podnikatelská činnost bude podstatně méně riziková než optimalizace. Naopak,nemůže být nic rizikovějšího než optimalizace existujících zdrojů v oblastech, kde správným a výnosným postupem jsou inovace.Teoreticky by tedy podnikatelský přístup měl být nikoli nejrizikovější, ale tou nejméně rizikovou cestou.
B) Nesnažme se být příliš chytří. s inovacemi musejí zacházet obyčejní lidé, a mají-li tyto inovace dosáhnout vůbec nějakého rozšířené a významu, musejí je zvládnout i idioti, či téměř idioti.
Lidská neschopnost je koneckonců to jediné, čeho je všude neustálý dostatek. Cokoli, co je ať svou konstrukcí nebo svým provedením příliš chytré, je téměř nevyhnutelně odsouzeno k neúspěchu.
Diverzifikace
Vyhýbejte se diverzifikaci, roztříštění sil, nesnažte se dělat příliš mnoho věcí najednou.To je samozřejmě doplňkem k doporučení: mějte jasné zaměření! Inovace, které se odchýlí od hlavního jádra, bývají obvykle příliš rozptýlené. Zůstávají pouhými nápady a nestávají se z nich skutečné inovace.Tímto jádrem nemusejí být technologie ani znalosti. Znalost trhu dokonce v jakékoli organizaci, ať v podnikové sféře nebo v instituci veřejných služeb, vytváří lepší jednotné jádro než technické znalosti či technologie.
C) Existuje pouze jediný způsob, jímž lze zajistit přitažlivost inovací pro manažery: systematické uplatňování principu opuštění všeho, co je zastaralé a co už není produktivní, jakož i omylů, neúspěchů a nesprávně orientovaného úsilí. Přibližně jednou za tři roky je třeba, aby podnik posoudil další životaschopnost každého produktu bez výjimky, procesu, technologie, trhu, distribučního kanálu, nemluvě už vůbec o všech interních aktivitách zaměstnanců. Musí si položit otázku: kdybychom se rozhodovali dnes, rozhodli bychom se nyní pro tento produkt, tento trh, tento distribuční kanál, tuto technologii? Jestliže odpověď zní záporně, je třeba se zeptat: Co musíme udělat, abychom na tento produkt, tento trh, tento distribuční kanál, tuto zaměstnaneckou aktivitu přestali plýtvat prostředky?
K Druckerovým šlágrům osmdesátých let se řadí jeho objev, že kupředu se derou institucionální investoři. V USA to nemohou být banky, těm není dovoleno vlastnit podniky. Ale vznikly investiční společnosti (investiční fondy) .P.Drucker našel, že patrně největšími jednotlivými vlastníky příštího století , už od jeho začátku budou penzijní fondy. K podobné mohutnosti se rozrostly vzájemné fondy. Potichu shromažďují takový kapitál, že před ním i největší kapitalisté blednou. Uvedl. že penzijnímu fondu General Motors patřila už pětina podniku. Právě nyní se oznamuje, že největší fondy dohlížejí i na více než 1000 podniku a určují, kdo v nich bude ředitelem a jak bude řídit.
Objevných myšlenek je v Druckerově díle bezpočet. T.Peters, jeden z nejuznávanějších poradců současnosti dokonce tvrdí, že v budoucnu bude managament dělen na „před“ a „po“ Druckerovi.
Nejnovější komentáře