Koncepce sociálně-technického systému

Zložení koncepce

Je založena na integraci člověka a technických systémů. Sociálně- technický systém předpokládá, že každý činitel závisí na dalších činitelích, přičemž jeho účinnost není součtem účinností jednotlivých částí, ale spíše výsledkem jejich součinností. Řízení součinnosti spočívá v koordinaci a integraci plánů, politiky, práce a technických systémů. Patří se plánování, podniková kultura, organizační struktura, zdroje pracovních sil a stroje a zařízení, včetně výpočetní techniky.

Je usilováno o zapojení všech pracovníků, od vytváření jednotné vize a cílů firmy, až po lidské potřeby. Hlavní význam mají lidé a nikoli technologie.

Důležitým faktorem je efektivity a morálky je firemní kultura (společně sdílené hodnoty, přesvědčení, postoje, normy). Firemní kultura je jednotící silou, která vyplňuje mezeru mezi formálně stanovenými cíli a úkoly a tím, co se ve skutečnosti děje. Je oceňována harmonie s tím, že zisky jsou vedlejšími produkty harmonického sociálně – technického systému a nikoli cílem samo o sobě. Systematické vyhledávání dobrých nápadů na zlepšení pracovního procesu a produktu působí stimulačně a zabezpečuje firmě konkurenceschopnost.

Management je v této koncepci založen na těchto zásadách:

1. – organizační struktura je plochá,
2. – pružný inovační management je založen na koncensu,
3. – podporuje se rozvoj pracovníků a jejich pracovní rotace,
4. – vztahy mezi vedoucí a podřízenými jsou založeny na spolupráci,
5. – problémy se řeší dohadováním, je značná decentralizace  rozhodování.